Včelařská konference

Mr. Polášku, pravdu máš jen částečnou. Víš, všichni včelaři nemají stejné podmínky. Jsou místa, kde včely donesou něco z posledních zbytů ovocných stromů, vyskytujících se ještě v zahradách a pak už včely jen marně hledají nějakou kapku sladkého v industriální krajině, kde kilometry okolo jsou jen lány pšenice, prostřídané lány kukuřice a sem tam se vyskytne tolik „opěvovaná“ řepka, která ve skutečnosti dává v konečné fázi jen olej, který ti jako biosložku přidávají do pití pro tvého plechového miláčka. Jsou místa, kde po hrušních vytočíš a do doby než zakvete černobýl ve vzdálenosti dvou km a na ploše pouze několika arů, neni nic. Když chceš tu trochu medu od svých včel, tak musíš přizpůsobit svůj postoj ke včelám, včetně ošetřování. Má to svá úskalí. Po těch hrušních jdou včely velmi rychle do rojovky. Případné roje, nebo oddělky musíš chcačky nechcačky podporovat. V případě pylu je to velmi špatné. Když jim nedáš, tak máš na jaře dvě možnosti. Jedna je pár mrtvolek a požrané dílo zaviječem, druhá je „chcípáček“. No a teď můžeš napsat co si o tom myslíš a co bys dělal v takových podmínkách. Na nostalgii v podobě úlů po dědovi zapomeň. Jinak bych ti doporučil abys navštívil přednášku jednoho mladého MVDr s typickou bradou.

"Mr. Polášku, pravdu máš jen částečnou. Víš, všichni včelaři nemají stejné podmínky. Jsou místa, kde včely donesou něco z posledních zbytů ovocných stromů, vyskytujících se ještě v zahradách a pak už včely jen marně hledají nějakou kapku sladkého v industriální krajině, kde kilometry okolo jsou jen lány pšenice, prostřídané lány kukuřice a sem tam se vyskytne tolik „opěvovaná“ řepka, která ve skutečnosti dává v konečné fázi jen olej, který ti jako biosložku přidávají do pití pro tvého plechového miláčka. Jsou místa, kde po hrušních vytočíš a do doby než zakvete černobýl ve vzdálenosti dvou km a na ploše pouze několika arů, neni nic. Když chceš tu trochu medu od svých včel, tak musíš přizpůsobit svůj postoj ke včelám, včetně ošetřování. Má to svá úskalí. Po těch hrušních jdou včely velmi rychle do rojovky. Případné roje, nebo oddělky musíš chcačky nechcačky podporovat. V případě pylu je to velmi špatné. Když jim nedáš, tak máš na jaře dvě možnosti. Jedna je pár mrtvolek a požrané dílo zaviječem, druhá je „chcípáček“. No a teď můžeš napsat co si o tom myslíš a co bys dělal v takových podmínkách. Na nostalgii v podobě úlů po dědovi zapomeň. Jinak bych ti doporučil abys navštívil přednášku jednoho mladého MVDr s typickou bradou."

Právě že u nás je to podobné. Za hlubšího socíku jsme měli na zahradě tak 10 - 15 včelstev. Snůška byla spolehlivá, první byla v první polovině května, zahrady kolem totiž byly zarvané ovocnými stromy. Začalo to rybízem a angreštem jako podněcovací, pak třešně, jabloně, hrušně, švestky a výsledkem bylo pravidelně tak 5 a něco kilo na včelstvo. V druhé polovině května potom bylo další medobraní - lidi většinou sekali trávník na zahradě coby první seč na seno pro krmení na zimu a tak počkali, až tráva vyroste a luční květiny pořádně vykvetou. plus byly v doletu nějaké javory kleny. Z toho bylo ke konci května tak něco pod 5 kilo na včelstvo. Třetí snůška pak byla z lip malolistých. Těmi, už tehdy starými velkými stromy byly u nás na vesnici tradičně osázené srázné břehy a proluky mezi baráky, taky trasa kolem mlýnského náhonu a spousta lidí taky měla aspoň jednu vysokou lípu u svého baráku. Plus lípy kolem kostela a jinde. Z toho bylo tak od 10 kilo a když byl velmi dobrý rok, tak i 30 kilo z lip.
Dneska to je podobné, jak tam píšeš. Když je spíš lepší než horší rok a tak 5 včelstev na stanovišti, tak je během května dohromady tak sotva do 5 kilo na včelstvo a dalších tak 5 kilo je z lip. Jednou za 5 - 10 let se sejde silné kvetení zbylých lip a optimální počasí a potom je na včelstvo z lip třeba i 30 kilo. Když je průměrný rok, tak je dohromady sotva pár kilo ze včelstva. Je to tak na to ty včely přes sezónu spíš vůbec nevybírat, jinak bez podněcování cukrem by trpěly hladem , maximálně pak vybrat pár zbylých kilo v podletí před krmením.
Problém s varaózou a mizením včelstev podle mně potom mají včelaři, kteří mají podobné nebo jen o trochu lepší podmínky jako já dnes. Jenže kteří si přečtou, že nějací "tamti" včelaři bez problémů ročně točí 50 - 100 kilo na včelstvo a tak začnou do svých včelstev fedrovat. Seženou nejnovější úly, seženou nejkvalitnější matky, perou do včel těch 30 kilo cukru na zimu, seženou nejnovější včelařskou literaturu a všechno dělají podle "nejnovější" metodiky atd.....
A po pár letech, když se to naučí, tak skutečně mají třeba dvakrát víc medu než předtím. Ovšem za jakou cenu? Místo skutečného chovu včel jen včelstva tlačí a tlačí, aby byla vždy co nejsilnější. Což se pak odrazí v jejich zvýšené citlivosti třeba na to mizení včel
A s tím právě souvisí i ty úly. Nástavkové úly jsou totiž vhodné jen pro nejsilnější včelstva. Už středně silná včelstva v nástavcích obvykle živoří a slabá včelstva hynou. Zatímco v tradičních úlech, rovnou napíšu zdědených zadovácích, středně silná včelstva prosperují a slabá včelstva, která v nástavcích poměrně spolehlivě hynou , v zadovácích spolehlivě zesílí.
A právě při takových snůškových podmínkách, jako jsem popsal a když chci normálně chovat včely, tak vůbec nevidím důvod, proč by to měla být extrémně silná včelstva.
Stačí ty středně silná. (tak akorát na dotaci D1) A potom, pokud se jedná o pár včelstev, jsou pro ně optimální spíš zadováky než ty nástavky.